Kamarádi mi říkají Dziggy.
Narodil jsem se svým rodičům a žiji se svojí rodinou.
Jsem vyučený kuchař, ale každému říkám, že jsem zedník.
Proč?
Když jsem se měl rozhodnout o své budoucnosti, tak jsem chtěl být vším, čím kluci chtějí být v tomto věku. Jenže jsem ničemu nerozuměl a vesměs jsem se motal okolo sporáku.
Byl jsem v té době také hodně ovlivněn televizním seriálem o kuchaři jménem Svatopluk Kuřátko.
Rodiče mi říkali, že pokud se budu učit tak, jak se učím, dostanu se maximálně na zedníka. A já se blbec učil a učil :))
V té době byli kuchaři a číšníci někdo a každý, kdo se mě ptal, za co se učím mi řekl, že se mám dobře, že budu v teple a u jídla.
Teď mě docela štve, že nejsem tím zedníkem - i když svoji práci mám rád.
Takový zedník, ráno vstane, jde do práce, pak si dá sváču, vzápětí oběd, pak ještě nějaké to pivečko a pak padla. Uklidí si svoje nádobíčko a jde se domů, nebo do hospůdky.
Kuchař  vařící třeba v takové lidové hospůdce, kde se ten zedník stravuje, vstává úplně ve stejnou hodinu jako on. Přijde do práce a má co dělat, aby měl navařeno právě v tu dobu, kdy má ten zedník přestávku na svačinu a může si dát svoji oblíbenou gulášovou nebo dršťkovou polévku.
Vzápětí už finišuje k obědnímu času, aby všichni měli včas oběd. Čas obědů je pro kuchaře od 11:00 do 14:00 hodin.
Když si to vezmete, zedník má za chvíli padla, ale kuchař teprve uklízí po obědech, nehledě na to, že se musí začít připravovat na večeře. Zedník přijde možná už po melouchu s pětikilem v kapse a po namáhavém dnu si dá nějakou dobrou večeři (protože doma by ho čekala stejně jen naštvaná manželka, která mu vyčítá, že  doma v koupelně padají kachličky a on není schopen pro samé melouchy to opravit) a pár piveček. On odchází po závěrečné domů a kuchař začíná teprve teď uklízet. Spát chodí, až když má náš milý zedník půlnoc.
Nic proti zedníkům. Uznávám, že mají hodně namáhavou práci, ale nehledě na to, že dělají za 3x až 5x větší plat než kuchař, tak jim v koutku duše závidím.
To je celá moje historie. Doufám, že jste to vzali s humorem a že zedníci, co čtou tyhle stránky mě za to nezazdí!!!

Tak tohle jsem měl na svých starých stránkách asi před 10-ti lety. S odstupem času a přibývajícími léty se na to dívám téměř stejně…. nechci se dotknout žádného řemesla, ale pořád platí to, co jsem tvrdil. Práce hodně a ocenění minimální…

Gastronomie se hnula o velký kus dopředu a to, že lidi neznají svého kuchaře už neplatí. Přinejmenším zná každý v tomto státě mistry oboru Zdeňka Pohlreicha, Jardu Sapíka, Pavla Pauluse, Václava Friče…

 A ze zahraničních je to Emanuele Ridi slavný to Ital v české gastronomii. Za zmínění určitě stojí i slavná TV star Jiří Babica, kterého nedávno pan Sapík pasoval velmistrem kuchařského oboru a vyznamenal ho řádem stříbrného sv.Vavřince.

Hodně kuchařů to pobouřilo, ale proč ne. Na rozdíl od některých šíří nějakou tu gastronomickou osvětu, i když po svém…

Nicméně pořád platí, že člověk v oboru gastronomie je otrokem své práce. Neustále se musí zdokonalovat ve svém oboru, sledovat trendy a vývoj gastronomie, aby udržel klientelu svému podniku, v kterém pracuje. Je potřeba zákazníkům neustále podávat něco nové, oku lahodné a chuťově nezapomenutelné. Proto budou mít hosté důvod se za Vámi neustále vracet a vyhledávat Vaši kuchyni.